Alopecie (lokální výpadek vlasů)

Alopecie (běžně známá jako plešatost) je neinfekční onemocnění, jehož následkem je vypadávání vlasů. Příčiny mohou být různé: od dědičnosti a stresu až po nesprávné stravování. Ztrátou vlasů trpí z velké části muži, ale nevyhýbá se ani ženám. Projevuje se postupným řídnutím vlasového porostu, vypadanými kolečky a lysinami, až jeho rozsáhlou – lokální nebo celkovou – ztrátou.

OBJEDNEJTE SE NA KONZULTACI K ALOPECII JEŠTĚ DNES

Za normální stav považujeme ztrátu asi 20–60 vlasů denně, ke které dochází v důsledku stárnutí kůže a změn jejích přirozených vlastností, kvůli čemuž vlasy odumírají. Délka života lidského vlasu se pohybuje od 2 do 5 let. U každého člověka se však různí počet vlasů – bývá jich od 180 do 330 na jeden centimetr čtvereční vlasaté plochy. U někoho však řídnutí kštice probíhá razantněji a ztráta vlasového porostu přichází dříve.

Náhlé vypadávání vlasů znamená závažnější potíže, a tudíž je vždy vhodné svěřit se do péče odborníků. Ztráta vlasů může být pouze přechodná, a to např. při nemoci, výrazných změnách jídelníčku, nasazení nebo vysazení léků včetně hormonální antikoncepce či neobvyklém stresu. Vlasy obvykle začnou padat 2–6 měsíců po klíčové situaci, což může být matoucí. Někdy se tělo se situací vyrovná samo a růst vlasů se postupně vrátí do normálu, v opačném případě je třeba navštívit experta na takový problém.

Rozptýlené vypadávání vlasů, které se může vyskytovat po celé hlavě nebo jen lokálně, se samo nezastaví. Přetrvává, dokud není nalezená a vyřešená příčina. Pokud tento problém nezačnete řešit včas, může dojít až k úplné ztrátě vlasů. Lokální ztráta může být geneticky podmíněná, a to jak u mužů, tak u žen.

Příčiny alopecie

  • Androgenní alopecie – dědičné, genetické řídnutí vlasů nebo plešatění
  • Seboroická (mazotoková) alopecie
  • Hormonální poruchy nebo nevyváženost
  • Anémie – chudokrevnost (lze zjistit pomocí vyšetření z kapky krve)
  • Nedostatek minerálních látek
  • Špatná strava, včetně těžkých poruch příjmů potravy (bulimie, anorexie)
  • Nemoci ledvin a jater, diabetes (cukrovka), endokrinní poruchy
  • Užívání léků
  • Chemoterapie
  • Dlouhodobé přetížení organismu (workoholismus)
  • Dlouhodobé fyzické přetížení (nedostatečné doplňování mikroživin)
  • Stres

Alopecie u mužů

Z genetického hlediska trpí plešatostí zejména muži, u kterých se může začít rozvíjet již po pubertě. Prvním příznakem je nekontinuální ústup čelní vlasové hranice. Problém se zhoršuje sezónně (podzim, jaro) a negativně působí také stresové situace či akutní infekce a fyzické vypětí.

U mírnějších forem nastává prořídnutí a ústup čelní vlasové hranice, na bocích a v týle je hustota kštice stále normální. Rozvinutá lysina je ostře ohraničená, kůže lysiny je lesklá a může být i mastná – funkce mazových žláz je v těchto místech totiž zachovaná. Pokud se k projevům přidá i seboroická dermatitida, jsou projevy znatelnější.

Na androgenní alopecii (AGA) u mužů má velký vliv genetika. V některých rodinách se projevy objevují velmi brzy, i před 20. rokem věku. V těchto případech je postup rychlý. Pokud se AGA objeví později, bývá průběh mírný a nedochází k plnému rozvoji lysiny. Průběh AGA mohou zhoršovat přidružená onemocnění ovlasené kůže (seboroická dermatitida, lupy) a difuzní alopecie z jiných příčin.

Druhy alopecie

Jedná se o autonomní kožní onemocnění, jehož pravý důvod zatím není známý. Spouštěcím faktorem může být vnější nebo vnitřní podnět, který změní buňky vlasových folikulů. Ty imunitní systém následně identifikuje jako cizí, začne proti nim vytvářet protilátky a ničí je. Buňky imunitního systému – bílé krvinky – napadají rychle rostoucí buňky ve vlasových folikulech, kde se vytvářejí vlasy. V první fázi vlasy přestanou růst, a následně vypadnou z cibulek. Lidé s tímto druhem onemocnění mohou trpět i některou další nemocí – poruchou štítné žlázy, atopickým ekzémem, alergickou rýmou či astmatem. Uvádí se, že onemocněním je postiženo 1 % populace bez rozdílu pohlaví, nejčastěji však děti. V současné době postihuje až 4 miliony Evropanů.

Jde o totální ztrátu vlasů se zachováním ostatního ochlupení. Většinou však dochází i ke ztrátě obočí a řas. Příčiny této poruchy mohou být psychosomatické nebo infekční: virové nebo bakteriální, mohou nastat i v souvislosti s lupénkou, anemií či úrazy.

Projevuje se úbytkem vlasů v týle a postupuje nad uši. Jde o typ, u kterého je největší pravděpodobnost vzniku totální alopecie. Je velice rezistentní k terapii. Pokud se u totální alopecie obnoví růst vlasů, zůstává oblast ofiázy často holá.

Jde o ztrátu veškerých kožních derivátů – vlasů, obočí, řas i ostatního tělesného ochlupení.

Jedná se o konečný stav různých patologických procesů poškozujících vlasový folikul (tkáň, která obaluje vlas a ze které vyrůstá). Hlavním projevem je zánik folikulů a přítomnost jizev, což ji odlišuje od nejizvicí alopecie areaty. Kůže je na místech bíložlutá, lesklá, atroficky ztenčená (chřadnoucí), podobající se cigaretovému papíru.

Při tomto stavu dochází k předčasnému ukončení anagenní fáze růstu vlasu, přesunutí do klidové fáze, a následnému vypadnutí vlasu. Častěji se projevuje u žen a vyvolávajícím faktorem může být gravidita, porod, horečnatá infekční choroba, stresová situace nebo operace. Nadměrnou ztrátu vlasů po krátké době (i několik dnů) následuje vznik difuzní alopecie. Mezi spouštěcím faktorem a projevy vypadávání vlasů uplynou zpravidla 2–4 měsíce.

Porucha, která se projevuje opakovaným neodolatelným nutkáním vytáhnout vlasy z pokožky hlavy, obočí a dalších oblastí těla. Často tak vznikají ve kštici holá místa. Obtíže spojené s touto problematikou často bývají rázu sociálního (interakce s okolím v soukromém i pracovním životě). Častěji se projevuje u dětí a žen.

Způsobuje ji neúměrně silný a opakovaný tah a tlak na vlasy (např. dlouhodobé nošení těžkých ozdob, drdoly apod.). Tlak a tah vede ke změnám v části folikulu, kde dochází ke tvorbě vlasů, a důsledkem může být až úplné zastavení růstu vlasů nebo tvorba velusového tenkého krátkého vlasu.